Nepřehánějte to s rychlostí, slečno

9. červenec 2007 | 11.13 | | autor: ohneta
obrazekVčera u nás bylo opět hezky. Slunko svítilo, teploučko, na obloze ani mráček. Tak proč nevyrazit někde na kole. Z původního plánu jet do Vizovic sešlo, protože tam nic není. Rozhodli jsme se, že pojedem přes Pindulu na Maják a malenovický hrad. No stejně Vám to nic neříká, krom Tenisáka, ale to jen pro pořádek.

První úsek cesty vede do kopce po místních komunikacích. Za 15 minut jsme dojeli ke gymnáziu na Lesní čtvrti, odkud se dál pokračuje po lesních cestách a pěšinách. Asi v polovině cesty jsme odbočili na špatnou pěšinu a ocitli se na cestě hlavní. No nic, stoupání bylo smrtelné, tak jsme sesedli z kola a kopec vyšli po svých.
Konečně jsme dojeli na občerstvovací stanici na Pinduli. Zahrádka byla volná, tak jsme se usadili a čekali na obsluhu. Asi po pěti minutách se přiřítila slečna servírka, evidentně brigádnice. K naší smůle posbírala sklenky od vedlejšího stolu a nás si skoro ani nevšimla. Ale obratem byla nazpět. Na našem stolu byly neuklizené dvě sklenice od předešlých hostů. Proto nás překvapilo, když slečna přišla a zeptala se nás: Dáte si ještě něco? Jsme na sebe s kamarádem koukli a pomysleli si, zda po nás bude chtít zaplatit i to co jsme neměli. Dali jsme si něco k pití a já poprosil o jídelní lístek. Ten mi byl přinesen obratem.
Otevřu jídelnák, abych zjistil jakou mňamku si dám. Mezi tím vedeme s kamarádem hovor o všem možném i nemožném. Pití nám již bylo přineseno, tak spokojeně usrkáváme osvěžující nápoj. Čas plyne, uběhla dobrá čtvrthodina a obsluha nikde. Začínám být nervozní a mírně nespokojený. Konečně. Slečna se přiřítí a s omluvou se mě ptá co si dám. Hurá, za chvilku tu budu mít jídlo. Kamarád si zrovna objednal další várku pití.
Pokračujem v rozebírání největšího problému na světě. Sedíme dalších minimálně 20 minut, a jídlo nikde. To snad není možné, vždyť tu zas tolik lidí není aby nestíhali. I u vedlejšího stolu si lidi ztěžují na rychlost obsluhy. Jídlo mě bylo přineseno po cca 30 minutách a podotýkám, že to byl jen smažák s bramborem. S chutí se do něj pustím a zachvílu je sluplý celý. Lidi od vedlejšího stolu mezitím odešli a přišla jakási mamina s dvouma asi 12ti letýma synama. Já už měl po jídle a čekali jsme znovu na obsluhu. Paní od vedlejšího stolu se nás ptala, jestli obsluha chodí na terasu. Řekli jsme jí, že se tu párkrát objeví.
Nevím, jak by dotyčný perzonál zvládal větší nával hostů. Výlet to byl pěkný, ale tahle skutečnost ho dost kazila. Beru na vědomí, že ta slečna tam byla asi jen krátkou dobu, tak se ještě zaučuje. Víc mě naštvala tak dlouhá příprava jídla. O zaplacení kamarád pro jistotu požádal, když se vracel z WC. To již proběhlo bez sebemenšího problému.
Cesta nazpět do Zlína ubíhala příjemně. Bylo to dáno tím, že jsme jeli z kopce a nemuseli šlapat. Nejeli jsme na ten hrad, jak jsme měli v původně v plánu, ale na druhou stranu na Želechovice. Tak, skončil nám další víkend. Co bude ten příští?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Nepřehánějte to s rychlostí, slečno tenisak* 09. 07. 2007 - 13:22
RE(2x): Nepřehánějte to s rychlostí, slečno ohneta 09. 07. 2007 - 13:30
RE(3x): Nepřehánějte to s rychlostí, slečno tenisak* 09. 07. 2007 - 18:10
RE(4x): Nepřehánějte to s rychlostí, slečno ohneta 09. 07. 2007 - 20:18