Medvědí II - postýlka

30. leden 2008 | 21.35 | | autor: ohneta
Uplynula nějaká ta doba a máme tu pokračování pohádky o našich medvědech. Minule jsme skončili u toho, jak taťka medvěd se svým bráchou Bedřichem složili dřevo na postýlku u chaloupky. Jura už byl nedočkavý, až začne pracovat na postýlce. Dokonce byl tak nezdvořilý, že ani bráchu nepozval na kafé a rovnou zalezl do kůlny, aby si přichystal všechny potřebné nástroje, které bude k výrobě postýlky potřebovat.

Bedřicha se nakonec ujala Matylda, která ho pozvala dál a uvařila mu pěkně silné kafe. Jura už měl všechno přichystané, pilku, motorovou pilu na rozřezání trámů, dlátko, hoblík, metr, šroubky a hřebíčky. Aby se mu líp pracovalo, pustil si ve svém hifi systému, který měl v dílně cd Linkin Park, které si tajně koupil ze společných peněz, které byly vyhrazeny na chod domácnosti.

Vítězoslavně vyšel z kůlny ven s motorovou pilou, aby uřezal první trám. Zatáhl za provázek u pily, aby nastartoval a stroj jen zabrumlal. Zatáhl znovu a zas nic. "Co je?" zeptal se nahlas. Zatahal ještě jednou a výsledek se rovnal nule. Zatřepal pilou. Že by benzín? "Á kurva", zaklel Jura, když odšrouboval víčko nádrže. V nádrži nebyla ani kapička životodárné tekutiny. Co teď, pomyslel si. "Přece nebudu takové hovadské trámy řezat ruční pilkou, to bych se zbláznil" a zrak se mu zastavil na Bedřichově tahači. Co Juru napadlo, nemusím snad ani psát. Honem si zašel do kůlny pro gumovou hadičku, obratně odšrouboval víčko z nádrže Bedřichova tahače zasunul hadičku dovnitř a nacucl opačný konec. Asi to s tou silou nacucnutí přehnal, protože mu asi půl litru benzínu vletělo do tlamy. Začal na všechny strany prskat a hlasitě klít. Dělal takový rozruch, že to vyburcovalo i Matyldu. Vykoukla s chaloupky a houkla na Juru:"Co tu prosím tě zas vyvádíš?" "Vyrábím postýlku přece" odpověděl Jura už klidným hlasem a s obavou, aby si Matylda nevšimla, že potají krade bráchovi benzín z nádrže. Ale je to pro dobrou věc, utěšoval se v duchu. Kdybych měl teď letět s kanystrem na benzinku tak bych ztratil drahocenný čas. Konečně už byla nádrž pily plná. Zašrouboval víko nádrže a konečně se pustil do řezání trámů. Zatáhl za provázek a pila se dala s burácením do chodu. Přistoupil blíž k připravenému trámu a dal se do řezání. Šlo to jak po másle. Za chvilku měl všechny trámy nařezané na požadovanou délku. Snažil se řezat co nejrychleji, aby tím hlukem malého Adámka moc dlouho nerušil. Ale Adámek spal tak tvrdě, že ani nezaregistroval, že mu tatínek kutí postýlku.

Mezitím, kdy Jura pilně pracoval na postýlce, Matylda s Bedřichem popíjeli kávu. Vykládali si o všem možném i nemožném. Vzpomínali s nostalgií na své mládí, kdy stačilo jen málo, a jejich životy by se vyvíjely úplně jinak. Před tím, než se Matylda seznámila s Jurou, měla s Bedřichem krátký románek. Bedřich už byl v té době ženatý, takže občasné schůzky s Matyldou museli být vedeny v dokonalém utajení. Dokonce ani Jura o nich nevěděl a dodnes ani neví. Schůzky skončily ve chvíli, kdy se Jura s Matyldou náhodně potkali v hospůdce. Matylda chtěla mít někoho jen pro sebe, nechtěla se s někým dělit. Tak jak postupně poznávala Juru, tak se do něj časem zamilovala. Jura se do Matyldy zamiloval hned při první schůzce. Byla to jeho medvědice snů. Vtipná, upovídaná, věčně rozesmátá. Takovou vždy chtěl. S Matyldou se zkrátka nikdy nenudil. A teď spolu mají krásného chlapečka. I Matylda je ráda, že to tak dopadlo. Mohla se dál stýkat s Bedřichem, ale takový vztah neměl budoucnost. Chtěla se usadit, mít vlastní rodinu a milujícího manžela. A to teď má. Je navýsost spokojená. Ale s Bedřichem jsou nejlepší kamarádi, a Jura nechápe proč. Kdyby věděl o jejich minulosti, tak by asi věděl. Matylda mu to chtěla už kolikrát říct, ale vždycky coufla, protože se bála, že by tak Juru ztratila. Ale na druhé straně ji tíží svědomí. Zkusila napsat o tomhle problému i do Brava, ale nedostalo se jí uspokojivé odpovědi. "nu což", pomyslela si, "budu s tím muset žít až do konce svého života." Bedřich dosrkl poslední doušek kávy a vypravil se k domovu, kde na něj už čekala jeho rodina. Ještě se rozloučil s Jurou a odjel ve svém tahači.

Matylda zamávala Bedřichovi na cestu a šla se podívat, jak pokračuje výroba postýlky pro malého Adámka. Vešla do kůlny, kde nebylo Juru pomalu ani vidět. Všude byly naskládané hromady pořezaného dřeva. A jak vonělo!! Vůni dřeva Matylda milovala. Stejně, jak milovala svého Juru. Očima hledala Juru, ale Jura nikde nebyl. Uprostřed dílny však stála přenádherná postýlka. V té se bude našemu Adámkovi pěkně spinkat, blesklo Matyldě hlavou. Prohlížela si ji ze všech stran, přejížděla po hranách tlapama a pobrukovala si jak je dřevo krásně opracované. Byla tak zabraná do obdivování toho díla, že ani neslyšela Juru přicházet. "Tak co, líbí?", zeptal se taťka. " Je nádherná" odvětila Matylda a vlepila Jurovi velkou pusu. "Hned ji vyzkoušíme" navrhl Jura a drapl postýlku do tlap, aby ju odnesl do chaloupky. "Počkej", zadržela ho Matylda, "venku je krásně, tak ju nech před chaloupkou, dítě musí být na čerstvém vzduchu." Jura tedy vybral rovné místečko kryté stromy, aby Adámkovi nesvítilo slunko do očiček. Matylda mezi tím došla do chaloupky pro peřiny a vystlala postýlku tak, jak to umí jen maminky. Když bylo vše hotovo a připraveno, nezbývalo vzít dítě a uložit ho do postýlky. Matylda s Jurou si sedli opodál, Jura si zapálil svou dýmku a spokojeně pozorovali, jak malý Adámek usíná v nové postýlce. Všude kolem si prozpěvovali ptáci, les příjemně šuměl, v dálce datel bušil do stromu. Adámkovi se usínalo snadno.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Medvědí II - postýlka sargo 31. 01. 2008 - 13:59
RE: Medvědí II - postýlka hablina 01. 02. 2008 - 17:17
RE(2x): Medvědí II - postýlka ohneta 01. 02. 2008 - 20:59
RE: Medvědí II - postýlka kluk* 03. 02. 2008 - 08:09
RE: Medvědí II - postýlka samotar®vzpomina.cz 08. 02. 2008 - 23:27
RE(2x): Medvědí II - postýlka samotar®vzpomina.cz 08. 02. 2008 - 23:28