Medvědí III Cesta domů

10. únor 2008 | 10.47 | | autor: ohneta

Zatím co si malý Adámek spokojeně chrupkal v nové voňavé postýlce, jeho strýc Bedřich po rozloučení se šťastnými rodiči nasedl do svého tahače značky Volvo, aby stačil dojet domů na večeři ještě před setměním. To ještě netušil, jaká ho čeká strastiplná cesta.

Jak už bylo řečeno v minulém díle, Jura si vypůjčil z Bedřichova tahače kúsek nafty, aby mohl nastartovat svou motorovou pilu. A to se stalo Bedřichovi osudným. Ale pojďme popořadě. Nastartoval svého miláčka, nezapoměl se předpisově připoutat a rozsvítit světla. Nestojí mu přece zato, aby kvůli nějaké hlouposti přišel o cenné body ve svém řidičském průkazu. Zařadil jedničku, povolil ruční brzdu a šlápl na plyn. Kolos se dal pomaličku do pohybu. Matylda s Jurou mu mávali na cestu. Bedřich už už šahal po klaksonu, aby jim pozdrav opětoval, ale v poslední chvíli si uvědomil, že zvuk hýkajícího jelena, který si nechal nahrát v blízkém tuningovém centru TIR, by dozajista vyrušil ze spánku malého Adámka.

**

Matylda s Jurou si posunuli své židličky ke kolébce, aby byli svému synu blíž. Vzájemně obdivovali jeho růžové tvářičky a jeho slastné mlaskání. Bylo úžasné ticho, jen v dáli bylo slyšet kukání kukačky a loupání perníku z nedaleké perníkové chaloupky. Jura dostal hlad, ale nechtěl se vzdálit od postýlky svého synka. Byl jim unesen, stejně jako jeho žena Matylda. Vůbec nepřemýšleli nad tím, jak mu vysvětlí to, že má za rodiče medvědy. Na to bylo dost času, teď mu musí dát co nejvíc rodičovské lásky a péče. Jura se spokojeně podíval na Matyldu, usmál se a dal ji pusu na líčko. Byl to nejspokojenější medvědí pár široko daleko.

**

Bedřichovi ubíhala cesta jako voda ve vedle tekoucím rozbouřeném potoce. Vesele si pobrukoval svou oblíbenou píseň a těšil se až přijede domů a vše povypráví své ženě Rozárce. Byl tím malým mrňouskem úplně unesen. Cesta se teď trochu klikatěla, musel dávat větší pozor, aby nesjel mimo ni. Pro samé soustředění si ani nevšiml, že mu na palubní desce zlověstně bliká kontrolka stavu paliva. " Ach jo", povzdechl si, "vždyť ještě nejsu ani v polovině cesty. Za chvíli budu projíždět územím zelených mužíků, musím si dát velký pozor." Pro ještě větší zpříjemnění dosavadní cesty si zapl radio. Naladil si Radiožurnál, kde právě běželo kontinuální vysílání z volby prezidenta. "Stejně to vyhraje Vašek", pomyslel si Bedřich. Chvíli ještě poslouchal, ale pak se mu z těch keců, které ve Španělském sále probíhaly, udělalo zle a radši přeladil stanici.

**

Na nově naladěné stanici zrovna hráli jeho oblíbenou písničku. Hned se mu zlepšila nálada. Ale zrovna, když jeho oblíbená píseň dospěla do vrcholové fáze, začalo v rádiu podivně škrkat. "Sakra co je?" a párkrát do něj tlapou vztekle praštil. Bez reakce. Najednou rádio ztichlo úplně. Najednou bylo v kabině úplné ticho. Bedřich usilovně přemýšlel, jaký zvuk mu v kabině chybí. Za pár sekund na to přišel. "No přece zvuk motoru!" Auto jelo setrvačností, protože cesta vedla z kopce. Bedřich tedy sjel kopeček a zaparkoval na mýtince, která se rozprostírala hned vedle cesty. Nechápal, co se stalo, vždyt nádrž měl plnou, tankoval ten samý den ráno při cestě k Jurovi.

**

Rozárka už měla připravenou večeři pro svého Béďu. Bude určitě vyhládlý jak medvěd, vždyť celý den tvrdě pracoval. Zachvilku už tu určitě bude a instinktivně natahovala uši v domnění, že v dáli slyší rachot Bedřichova tahače. Ještě dát do trouby zadělané těsto na buchty a bude mít pro dnešek splněno. "Kde se ten chlap zase toulá? On je horší než ženská, určitě se mu zas někde šikla řeč", brumlala si pro sebe.

**

Bedřich byl rozzlobený na maximální možnou mez. V břiše mu kručelo, jako kdyby dva týdny nejedl. A hladový chlap je to nejhorší, co může být. Z kapsy vytáhl svůj mobil, aby zavolal domů, že se chvíli zdrží a aby Rozárka o něj neměla strach. Vyťukal Rozárčino číslo a přiložil telefon k uchu. Chvíli čekal na vyzváněcí tón, který stále nepřicházel. "Sakra", zaklel a vytočil číslo znova. Se stejným výsledkem. Neuvědomil si, že právě sjel do údolí, kde není žádný signál. No nic, musím vylézt zpátky na kopec a pokusit se zavolat z tama. Pro jistotu zapl výstražné světla, zamkl kabinu a vydal se na cestu za signálem.

**

Začínalo se už zvolna stmívat, vítr pofukoval a i teplota mírně klesla. Jura s Matyldou stále seděli u kolébky svého synka a pozorovali, jak spokojeně chrupká. No, pozorovala spíš jen Matylda, protože Jura usnul taky. No jo, ten aby se nepřidal. Jak asi utíká cesta Bedřichovi, už se určitě blíží domovu. To netušila, jaké peripetie se Bedřichovi přihodily a ještě přihodí. Vzala Adámka do náruče a odnesla ho domů. Venku už bylo přece jen chladno.

**

Bedřich moc daleko nedošel, cestou totiž potkal keře s malinami a dal se do jejich sbírání. Byly velké a sladké, a Bedřich měl takový hlad, že by snědl všechno, co by mu padlo do ruky. Když utrhl poslední malinu, která na keři zbyla, vydal se konečně dál. Už mu bylo o kapánek líp, přece jen žaludek zaplnil pár litry malin. Dokonce si i pohvizdoval, že neslyšel blížící se hlasy. Ty se kvapem blížily a nemilé setkání se stávalo neodvratným. Bedřich věděl, že mu benzín došel v území zelených mužíků, ale pro samou radost z nalezení malinového keře na tuto skutečnost úplně zapomněl a přestal být ostražitý. Zrovna zatáčel na pěšinku, kterou by si cestu k signálu zkrátil, když se proti němu vyřítila skupinka asi deseti zelených mužíků s flintami přes ramena. V tu chvíli by se Bedřichovi nikdo krve nedořezal. I mužíci zůstali stát jako opaření.

**

Tady tuto kapitolu ukončím a je jen na Vás, jak bude setkání Bedřicha s myslivci pokračovat. Vymýšlejte reálné i nereálné náměty, příští kapitola bude napsaná podle vás.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Medvědí III Cesta domů vojtahavel 10. 02. 2008 - 13:58
RE(2x): Medvědí III Cesta domů ohneta 10. 02. 2008 - 15:18