U obřího soudku

24. srpen 2008 | 11.25 | | autor: ohneta

Náročný den, venku třicítky, obloha bez jediného mráčku. Na obří lípě se nepohne ani lísteček, přesto vyrážíme na výlet do Mikulova. Z kempu v Pasohlávkách je to asi 45 minut jízdy na kole. Jedeme podél hlavního tahu do Rakouska, naštěstí nemusíme po něm, protože ho kopíruje polní cesta. Krom jednoho mírného kopečku je to samá rovina.

Míjíme stánek s melouny a burčákem a pomalu se blížíme cíli naší cesty. Dorážíme do Mikulova, kola odkládáme do úschovny a míříme na židovský hřbitov ve stejné čtvrti. Ten den ještě stihneme prohlídku jeskyní na Turoldu a návštěvu mikulovské kostnice, která se nachází v podzemí kostela svatého Václava. Na výšlap na Svatý kopeček nám již nezbývá sil. Vyhládlí se vracíme do centra, abysme se pořádně nadlábli. Jediné volné místo na zahrádce je v kavárně U Obřího soudku.

20082008095

Kostnice

Usazujeme se za stůl a čekáme na příchod obsluhy. Obsluhu zahrádky mají na starosti jedna mladá číšnice a asi stejně starý číšník. Ti dva měli asi kolem 20 let, no mladé ucha. Blekurychle jsme si objednali aspoň pití, já colu a kamarád se svou přítelkyní si poručili Cappy s Bonaquou, které chtěli smíchat do půllitra. Než nám to donesli, tak jsme si vybrali jídlo. Asi po pěti minutách nám bylo pitivo doneseno. Mě cola, jim jen bonaqua. Že by Cappy už neměli? Ale to by nám snad řekli ne? No nic, asi zapoměli, řekneme si o něj ještě jednou. Zkoušíme tedy štěstí u servírčina kolegy. Ano, donesu vám to, zní jeho odpověď. To už si pochutnáváme na doneseném jídle.Dojedli jsme a Cappy nikde. OK, může se stát, že obsluha zapomene na objednávku, ale dvakrát? To už je trochu moc. Dostáváme chuť ještě na nějaký dezert. Z jídelního lístku si vybíráme palačinky se šlehačkou. Při té příležitosti si potřetí objednáváme již zmíněné Cappy. Tentokrát znovu u slečny číšnice. Tentokrát to určitě vyjde, není přeci možné, aby zapoměli 3x na stejného hosta. Dnes už vím, že to možné je. Palačinky přineseny, Cappy nikoliv. Vzdáváme to, dojídáme palačinky a žádáme si účet.

20082008096

Mezitím kolem nás projíždí kolona s Václavem Klausem, který ten den měl nějaké jednání na mikulovském zámku. Na účet už čekáme dobrých pět minut. Nahlas uvažujem, zda bude Cappy na účtu započítáno. Uběhly asi další 3 minuty a slečná nás ubezpečuje, že náš účet se vyjíždí. Nu dobrá, začínáme být ale nevrlí. Konečně se přivalí s účtem a ptá se, zda si přejem platit zvlášť, či dohromady. První varianta je správně, diktuju ji mnou zkonzumované jídlo a pití. Dostávám se k poslední položce a to k palačinkám. Ty slečna na účtu nemůže najít, asi vytiskli dva účty. Dobrá, zaplatíme napřed tenhle a vy pak přinesete ten druhý, navrhuji. Domluveno, zaplaceno. Na řadu přichází Přema s Vendelínem. Jelikož jsou pár, tak Přema gentlemansky platí zbytek. Diktuje servírce položky, končí bonaquou. Ale ještě vám něco chybí, ohrazuje se dívčina. Ještě tu máte Cappy. Tak ji vysvětlujem celou anabázi s Cappy a zdůraznujem, že nám třikrát nebylo doneseno. Bez sebemenší omluvy dcérka položku z účtu škrtá a pádí pro druhý účet, kde měly být troje palačinky. Už se ani neptá, kdo co měl, jen ke mě řekne 43 Kč a Přemovi 46 Kč. Mlčíme, všichni dobře víme (krom ní a to nám je ještě nesla), že jsme palačinky měli troje. V rychlosti tedy platíme, nechávám ji celou korunu tringeltu (víc si opravdu nezaslouží) a pádíme pryč. Co kdyby si náhodou vzpoměla na ty třetí palačinky.

Pokud tedy někdy navštívíte Mikulov, tak kavárnu U Obřího soudku určitě navštivte. Budete náramně spokojeni.

22082008097

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: U obřího soudku hablina 25. 08. 2008 - 06:27