Zákazy a příkazy a taky jedno přiznání

18. květen 2009 | 23.40 | | autor: ohneta

Našel jsem jeden text, který jsem jaksi zapomněl uveřejnit. Původně psaný pro blog na idnesu, dnes na ohnětovi.

Bylo nebylo jedno krásné město. A v tom městě bydlelo hodně lidiček. Mladých i starých, krásných i škaredých. Všichni ti lidičkové vyšli do města, protože si potřebovali něco zařídit. Jeden šel na nákupy, druhý na poštu zaplatit složenky, třetí na rande. A tak bych mohl pokračovat do nekonečna. Ale jeden člověk měl doopravdy nevšední úkol.

Vyšel si do města jen tak, podívat se co je nového. Jelikož je tzv."ekologický aktivista" nepoužil k tomu žádného dopravního prostředku, nýbrž vlastních nohou. Proč taky, vždyť je venku tak pěkně a malá procházka ještě nikomu neuškodila. Jde tak kolem místní říčky a tu v dáli vidí uprostřed toku zaražený kůl a na něm viset značku Zákaz vjezdu rybám a kačenám. Kolem značky se právě ochomítá kachní rodinka. Kachňátka si něco pro sebe švitoří, matka kachna se bije křídlem o hlavu a starý kačer radši schoval hlavu pod vodní hladinu. Asi se ptá ryb, zda ji respektují.

Nu což, pravidla jsou pravidla a měly by se respektovat. O něco dál, cca 100 metrů je splav. A hele, copak to vidím v dáli? Že by další omezení? Ne, sic je to další značka, ale upozorňuje vodní živočichy na nebezpečné klesání. Nebo spíš lyžaře na vodních lyžích? Podle obrázku platí pro lyžaře. Opatrnosti není nikdy dost. Pokývám hlavou, nahodím nenápadný úsměv a pokračuji kolem vody dál. Čeká mě ještě nějaké překvapení?

Ujdu asi dalších 5 minut a přes řeku na protější silnici vidím stát tři hasičské vozy. Začíná to nějak akčně, pomyslím si. Nevidím ale žádný dým, copak se asi stalo? Přijdu blíž a skrz lipovou alej lemující protější silnici vidím dlouhý žebřík opřený o obytný dům. Ale kouř žádný, asi se jen někdo zabouchl v bytě a nemohl se dostat ven. Všude okolo spousta čumilů, no co vám mám vykládat. Byl krásný teplý a slunečný den, nebyl čas čučet jak někoho hasiči zachraňují. Možná šlo jen o cvičení.

No a já si to valím dál cestou necestou, resp. po chodníku či cyklostezce. Mimochodem je nově vyasfaltovaná a tím pádem i hodně frekventovaná. Někdy je tam provoz jako na D1, že člověk ani neví z které strany to někdo do něho napálí. Hned jede skupinka cyklistů, potom zas nějaký bruslař a v horším případě dvě maminy s kočárky vedle sebe na bruslích. Ty zaberou místa nejvíce. Do toho nějaký pejskař a o zácpu je postaráno.

Konečně se už blížím k městu, tedy centru. Jak asi pokračují práce na novém obchodním centru? Půjdu kolem něj a omrknu to. No hele, hele. Chlapci se činí, už mají vyhloubené základy a postavených pár nosníků. Co jim zbývá, když na jaro příštího roku musí mít už otevřeno.

Pomalu se blížím k cíli. Z dálky už vidím ten náš mrakodrap. Pěkně nám ho opravili, to by měl pan Baťa radost. Zastavím se před ním a kouknu nahoru. Fíha, to je výška. Vstoupím dovnitř a pohledem hledám schodiště. Nemám rád výtahy, radši půjdu pěšky. Naštěstí jen do šestého patra. Schody beru po dvouch, ať to mám rychleji zasebou. Tak, kdepak máme ty dveře. 612,613 614, tady jsou 615 to je to číslo. Nesměle zaklepu, zdvořile pozdravím. Paní na mě od stolu koukne a zeptá se co si přeji. A já jen špitnu: "Dobrý den, nesu daňové přiznání".

Po deseti minutách je vše vyřízeno a vycházím z městské dominanty. Na rohu opět stojí hasiči. Ti samí, co jsem je potkal u řeky. Je krásný den a já nemusím do práce. Hurá.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Zákazy a příkazy a taky jedno přiznání coro 20. 05. 2009 - 14:02